bitva o hrnec

Příběh

Po zimě, která se zdála být delší než obvykle, se jaro vracelo do lesů kolem Bukvice s novou vlnou neklidu. Příběhy o Bořivojově pokladu neustaly, a s oblevou se znovu začaly šířit i nové zvěsti o dalším jeho možném úkrytu. Právě tyto pověsti přilákaly nové skupiny dobrodruhů a zbojníků. Hlavním lákadlem pro ně byl rozbořený hrádek nad starou obchodní cestou, jehož strážní věže již dávno posloužily jako útočiště pro větry.

Tři nové bandy se začaly soupeřit o kontrolu nad tímto strategickým bodem. První skupinu vedl Rostislav z Dubravy, muž známý svou chladnokrevnou strategií a pevnou rukou. Druhou bandu tvořili lidé věrní Vítkovi z Vršku, jehož divoké nájezdy již znali i v nejodlehlejších krajích. Třetí party se ujal Rudolf z Rýmovnice, mladík, který byl pro svou odvahu a rychlost obávaný i mezi ostatními zbojníky.

Král, znepokojený tímto znovuoživeným neklidem na klíčové obchodní trase, pověřil své vazaly, aby situaci prozkoumali a zjistili, zda je možné oblast stabilizovat. Vyslal proto skupinu svých nejlepších vojáků pod vedením zkušeného kapitána, jenž měl za úkol nejen uklidnit situaci, ale případně i objevit pravdu o těch nově objevených pokladech.

Zbojníci si nebyli vědomi královské pozornosti a pokračovali ve svých plánech na ovládnutí hrádku. Přitom každá skupina doufala, že právě oni objeví další část legendárního pokladu, který Bořivoj z Bukvice měl údajně zakopat na kopci pod zříceninami. Střety mezi bandami se stupňovaly a obchodní stezka se stala nebezpečnější než kdykoliv předtím.

Příběh o pokladech, zbojnicích a královském zásahu se tak stával novým rozvíjejícím se kapitolem v dlouhé historii této bouřlivé krajiny.

Albrecht z Javorníku

Albrecht z Javorníku, nižší šlechtic, se díky svému původu a neúnavné ambici dávno dostal do pozornosti krále. Byl známý svými schopnostmi využívat každé situace ve svůj prospěch a nikdy neváhal při volbě prostředků k dosažení svých cílů. Pověst o něm mluvila o chytrém, ale také nebezpečně vypočítavém muži, který se obklopil stejně nespolehlivými žoldnéři, připravenými pro něj bojovat za správnou cenu.

Albrechtův přístup k velení byl pragmatičtější než etický. Více než o bezpečnost obchodní stezky nebo o ochranu hrádku se zajímal o možnosti, jak z těchto událostí profitovat. Svému králi sice sloužil, ale v srdci byl stále volným hráčem, připraveným změnit strany podle toho, jak vane vítr.

Královská hotovost pod vedením Albrechta

Když král vydal rozkaz zjistit situaci na obchodní stezce a zabezpečit rozpadající se hrádek, Albrecht viděl příležitost jak posílit svou pozici. Svolal skupinu svých nejspolehlivějších žoldáků, muže, které spojovala nejen touha po zlatě, ale i schopnost přežít v nejtvrdších podmínkách. Tito muži nebyli známí pro svou čest nebo morální principy; byli to bojovníci, kteří se neštítili jakýchkoliv akcí, pokud byly dobře placené.

Na cestě k hrádku se Albrecht snažil udržet kontrolu nad situací, avšak jeho žoldáci byli znepokojeni pověstmi o skrytém pokladu. Zvěsti o Bořivojově zlatě se mezi nimi šířily rychleji než oheň a s každým krokem se jejich chamtivost zvětšovala. Albrecht věděl, že pokud by se poklad našel, udržet své muže ve zpáteční vazbě by bylo téměř nemožné. Přesto však nechal situaci plynout, pevně věříc v to, že z chaosu může vytěžit vlastní výhodu.

Albrechtův přístup k velení byl pragmatičtější než etický. Více než o bezpečnost obchodní stezky nebo o ochranu hrádku se zajímal o možnosti, jak z těchto událostí profitovat. Svému králi sice sloužil, ale v srdci byl stále volným hráčem, připraveným změnit strany podle toho, jak vane vítr.

Tato situace, kde nižší šlechtic vysílá své žoldáky na důležitou misi, pouze podtrhuje starou pravdu – že loajalita může být často koupena a prodána jako jakékoliv zboží. A v kraji, kde se mísí chamtivost s potřebou přežití, je čest zbožím, které málokdo stále považuje za cenné.